Incident ve skotském hrabství North Ayrshire přilákal pozornost veřejnosti, když místní taxikář odmítl poskytnout přepravu nevidomému muži s vodícím psem. Incident byl zaznamenán kolemjdoucím, což vedlo k vyšetřování regionální licenční komisí.
Jednasedmdesátiletý McDonald, registrovaný nevidomý již dvanáct let, se svým vodícím psem a manželkou neměli dlouho po nákupu možnost odjet ze stanoviště taxi. Řidič Abdulsalam Idlebi se odvolal na alergii na psí srst, čímž odmítl poskytnout přepravu, ačkoli zákon vyžaduje, aby taxikáři umožnili přepravu s vodícími psy.
Pan McDonald upozornil řidiče na nelegálnost jeho jednání, ale bez úspěchu. Situace vyústila v jednání s jiným taxikářem, který ochotně manžele odvezl. Policie a regionální úředníci se případu ujali až po prozkoumání videozáznamu. Během vyšetřování vyšlo najevo, že řidič neměl žádnou zdravotní kontraindikaci; přiznal, že se psů bojí.
Pod palbou důkazů a kritiky se řidič veřejně omluvil za své chování. Přestože šlo o hrubé porušení licenčních pravidel, úředníci incident vyhodnotili shovívavě. Idlebi přišel o licenci jen na dva týdny, což někteří považují za mírný trest. Doposud nebyla na jeho jméno evidována žádná stížnost.
Podle Drew Robertsona z regionální licenční komise jsou vodící psi chráněni zákonem jako pomůcky osob se zdravotním postižením. Jejich roli zvyšuje fakt, že jsou speciálně vyškoleni pro asistenci nevidomým a obdobné odmítnutí ze strany řidiče je nepřijatelné.
Tento případ znovu připomněl, jak důležité je dodržování práv osob s postižením a povinnosti poskytovatelů veřejných služeb. Nejen místní obyvatelé, ale i obhájci práv postižených vnímali tuto událost jako příležitost k osvěžení povědomí o právních aspektech týkajících se diskriminace lidí se speciálními potřebami.
