Rozhodnutí žít bez dětí se stále setkává s nepochopením, ačkoliv počet dobrovolně bezdětných osob roste. Při zmínce o bezdětnosti lidé často čelí otázkám, zda svého rozhodnutí nelitují, nebo jestli jejich postoj nepředstavuje sobectví.
Podle psycholožky Jennifer Waitling Nealové z Michiganské státní univerzity vnímá společnost bezdětné jedince odlišně, přestože se od rodičů neliší v podstatných aspektech svého života. Termín „sobectví“ je s jejich postojem spjat už desetiletí. Nicméně, rozhodování o dětech je individuální a pohání ho různé důvody.
Někteří lidé se pro bezdětnost rozhodují z obavy, že by jako rodiče nebyli dostatečně připraveni. Jiní se obávají, že dítěti nezajistí dostatek jistoty v nejistých podmínkách. Důležitou roli hraje i nalezení vhodného partnera, s kterým by rodičovství bylo možné zvládnout. Také věk či zdravotní problémy mohou být důležitými faktory.
Naproti tomu rodičovství často zahrnuje osobní přání po zkušenosti a naplnění určité životní představy. Výzkumy ukazují, že i motivy pro rodičovství mohou být považovány za sobecké, například pokud jde o touhu po rodině nebo zkušenosti mateřství či otcovství.
Většina kritik vůči bezdětným však pramení z tradičních představ o dospělosti. Psycholožka Tanja Gerlachová upozorňuje na obecně přijaté předpoklady, že dospělost zahrnuje rodičovství jako přirozený krok. Kdo se vydá jinou cestou, je mnohdy považován za nezodpovědného nebo méně naplněného.
Navzdory těmto sociálním tlakům zkušenosti bezdětných dosvědčují, že jejich životní cesta je stejně legitimní a naplňující jako jakákoli jiná. Otázkou zůstává, proč je na ně kladena tak velká potřeba ospravedlňovat své rozhodnutí, když rodičovství je často přijímáno bez dalšího zpochybňování.
Rozmanité důvody vedoucí k životu bez dětí odhalují pestrou škálu osobních a společenských motivů, které jsou často daleko od jednoduchého odsouzení.
