Íránský ministr zahraničí Abbás Arakčí prohlásil, že země se nevzdá svého programu obohacování uranu, ani kdyby to vedlo k vojenskému konfliktu. Toto rozhodnutí Teherán hájí jako nezpochybnitelné právo, které není ochoten přenechat zahraničnímu diktátu. Tento postoj přichází v čase, kdy Spojené státy zvyšují svůj vojenský a ekonomický tlak na Írán kvůli jeho jadernému programu a potlačování protestů v zemi.
Tlak USA zesílil po roce 2018, kdy prezident Donald Trump odstoupil od mezinárodní dohody JCPOA z roku 2015, jejímž účelem bylo zmírnit sankce výměnou za omezení íránského jaderného programu. Výsledkem bylo obnovení sankcí a zvýšení napětí v regionu. USA navíc soustředily své vojenské síly v Perském zálivu a přijaly tvrdé ekonomické opatření proti íránskému ropnému sektoru.
Představitelé obou zemí se ještě nevzdali možnosti dialogu, o čemž svědčí nedávné setkání v Ománu, kde se íránský diplomat setkal s americkým zástupcem. Nicméně Teherán jasně uvádí, že jakýkoliv tlak, ať už vojenský nebo diplomatický, ho nepřiměje k opuštění jeho jaderného programu, o kterém tvrdí, že je čistě mírového charakteru. Tento názor však není sdílen Mezinárodní agenturou pro atomovou energii, která opakovaně zmiňuje obohacování uranu na úrovni nad rámec potřeb pro jadernou energetiku.
Kuriózní na situaci je rozpor mezi diplomatickým postojem a skutečností, kdy Írán zdůrazňuje svou připravenost na obranu svých zájmů, ale zároveň tvrdí, že válku nevyhledává. Pro americkou administrativu zůstává cílem přimět Írán k nové dohodě, která by definitivně zabránila vývoji jaderných zbraní v zemi, avšak strategie, jak tento cíl dosáhnout, zůstává komplexní otázkou.
