Lenka Cabalková Hnátnická, dříve nezájemkyně o cestování, prožila pozoruhodný přerod v zanícenou světoběžnici. Přestože jako dítě necestovala a za cizinu považovala i Moravu, v poslední dekádě se její pohled dramaticky změnil. Postsovětské země pro ni nejsou pouhou exotikou, ale místem, které nabízí unikátní kulturní i sociální zážitky.
Zásadním impulzem pro její cestovatelskou vášeň byla návštěva Ukrajiny v sedmnácti letech. Ačkoli první setkání s divokou atmosférou Východu ji nejprve vyděsilo, postupně v ní probudilo zvědavost a touhu po dalších objevech. Návštěvy těchto zemí pro ni měly i praktický důvod — finanční dostupnost. Levné letenky a příznivé ceny ji přivedly do mnoha bývalých sovětských republik, jako jsou Gruzie, Ázerbájdžán či Kazachstán.
Cabalková Hnátnická sdílí své dojmy i v podcastu Slepá mapa, kde detailně popisuje své zážitky a proměny, které při cestování prožila. Nejen krása krajiny, ale zejména setkání s pohostinnými lidmi ji utvrdila v tom, že její tradiční pohledy na chudobu a bohatství byly příliš zjednodušené. Pozoruhodná byla její zkušenost v Uzbekistánu, kde se setkala s milými gesty obyvatel, navzdory jejich obtížným životním podmínkám.
Během svých cest se také naučila vážit si maličkostí, které doma považovala za samozřejmost. Českou republiku teď vnímá jako místo, kde má k dispozici většinu základních potřeb, které v mnoha navštívených zemích chybí. Přestože často čelila materiálním nedostatkům tamních obyvatel, její cesty jí poskytly nový náhled na vlastní život a hodnoty.
Cabalková Hnátnická připouští, že cestování na Východ není jen o krásách, ale i o střetávání s tvrdými realitami. I přesto, že jí její přátelé s úsměvem přezdívají expertka na všechno „hnusné“, nezastírá, že právě autentická divokost a lidskost těchto zemí ji nesmírně přitahuje.
