V současné době je v české politice hlavním tématem konflikt mezi vládou Andreje Babiše a prezidentem Petrem Pavlem, který vyústil v kompetenční žalobu u Ústavního soudu. Jádrem sporu je prezidentův odsun na summitu NATO, kam by bez soudního zásahu nemusel jet jako součást české delegace. Rozhodnutí soudu mělo za následek kritické reakce ze strany vládních činitelů, což vyvolalo otázky ohledně respektu k ústavnímu řádu.
Ministr zahraničí Petr Macinka a člen vládního týmu Filip Turek vyjádřili pohrdání ústavními postupy. Turek dokonce navrhl, že by Ústavní soud neměl existovat. Macinka pak označil situaci za puč, což zpochybňuje kompatibilitu vlády s demokratickým systémem. Takové výroky jsou rychle přebírány v ruských médiích, která mají zájem na podkopávání důvěry v demokratické instituce Západu.
Rusko tradičně využívá politické rozbroje v EU a NATO ke svým zájmům, snaží se způsobit rozkol uvnitř i mezi demokratickými zeměmi. Nabízí se paralely s minulým obdobím, kdy byli jako příznivci Moskvy představováni Václav Klaus a Miloš Zeman. Pro Rusko by bylo výhodnější, kdyby byla zablokována účast odborníka jako je Pavel na mezinárodních summitech, který by mohl být nepříjemnou překážkou pro jejich strategii.
Je důležité si uvědomit dopady, které mají tyto politické kroky na stabilitu země a jak jsou vnímány mimo její hranice. V době, kdy mezi západními státy probíhají složité diplomatické hry, může být každý konflikt zneužit pro hybridní formy války, jak je Rusko vede vůči Západu.

