Zahrady jako místo, kde se střetávají dospělé preference pořádku s dětskou touhou po volnosti. Tyto dvě odlišné perspektivy mohou v zahradách koexistovat, jak vyplynulo z rozhovoru s Janem Waldhauserem, návrhářem zahrad. Podle něj je klíčem komunikace a spolupráce s dětmi při plánování zahradních prostor.
Architekt zdůrazňuje, že zahrady by měly být nejen esteticky příjemné, ale i funkční a bezpečné. V praxi to znamená víceúčelové a flexibilní prvky, jako jsou masivní houpačkové rámy, které lze postupně přizpůsobovat věku a potřebám dětí – houpačku vyměnit za relaxační křeslo nebo hamaku. Ve hře se uplatňuje i voda, jednoduché korýtko může být pro děti zdrojem nekonečné zábavy při pouštění lodiček.
Bezpečnost je dalším klíčovým aspektem. Plochy, na které děti dopadají, by měly být pečlivě zváženy. Standardní volbou je dřevěná štěpka, která dobře vyhovuje estetickým nárokům, nebo gumové podložky, pokud je potřeba větší bezpečnost. I tak je důležité mluvit s dětmi o rizicích při hraní.
Důležitým prvkem jsou také pískoviště, která mohou mít funkční a prostorově úsporný design. Na menších plochách se osvědčuje integrace pískoviště do vyvýšených záhonů, které lze později využít pro pěstování rostlin.
Materiály by měly být udržitelné a nadčasové, jako přírodní dřevo, které výborně ladí s okolním prostředím a časem splyne s přírodou. Podle Waldhausera dávají plastové prvky sice dětem něco nového, ale rychle se jim omrzí.
Za zmínku stojí i případ dálkového sledování klouzaček, které potřebovaly zvláštní ‚zajetí‘, aby správně fungovaly. Tento úsměvný příběh ukazuje, že ani certifikované hřiště nejsou vždy ideální bez lidského přístupu a úpravy dle skutečných podmínek.
