Voynichův rukopis, stále nerozluštěný kodex z počátku 15. století uložený v knihovně Yaleovy univerzity, nadále fascinuje vědce a nadšence po celém světě. Tento ilustrovaný dokument, plný mystických kreseb rostlin, astrologických diagramů a scén s nahými ženskými postavami, je zapsán neznámým písmem, jež dosud nikdo nerozluštil.
Nová studie, kterou představil Michael A. Greshko v odborném časopise Cryptologia, přichází s originálním vysvětlením: rukopis by mohl být výsledkem komplexní šifrovací techniky. Greshko vyvinul algoritmus, který nazval Naibbe, zkoumající možnost, že text je kódovým zápisem běžného latinského nebo italského textu, který byl transformován použitím ručně řízené strategie.
Předpokládá se, že rukopis využívá pokročilé šifrování inspirované středověkými společenskými hrami, jako jsou kostky a karty, a vytváří tak specifickou formu kontrolované náhodnosti v textu. Podezření na šifru se opírá o fakt, že slova v rukopisu se opakují, mají podobnou strukturu a řádně zapadají do kontextu vět, což vyvrací teorii, že by mohlo jít například o umělý jazyk či jednoduchý podvod.
Greshkov algoritmus rozděluje původní text do krátkých úseků, které se poté převedou do symbolů podle předem definovaných tabulek. Tyto tabulky jsou vybrány na základě náhodných faktorů, jako jsou karetní hry, což komplikuje identifikaci opakovatelnosti a struktury v textu. Tento systém má však svou logiku a díky tomu vytváří konzistentní výsledný text.
Debata o smyslu a původu Voynichova rukopisu tím nekončí. I když Greshkova práce naznačuje, že jde o šifru, neznamená to, že ostatní hypotézy nejsou životaschopné. Spojení s alchymií či jinými středověkými praxemi zůstává stále otevřené a celá řada badatelů pokračuje ve svých pokusech toto tajemství odhalit.
