V české politice se stává běžným jevem, že vláda prosazuje nové zákony prostřednictvím poslaneckých návrhů spíše než tradičními vládními návrhy. Tato praxe se ukazuje v současné vládě premiéra Andreje Babiše, která za první tři měsíce ve funkci předložila jen dva významné návrhy zákonů vlastní výroby. Jeden z těchto návrhů se týká technické novely zákona o podpoře bydlení a druhý digitalizace cizineckých agend.
Koaliční poslanci ANO však tento trend výrazně podporují, a to s argumentem, že poslanecké návrhy jsou rychlejší. Tento přístup však obchází standardní legislativní proces, který by normálně zahrnoval pečlivé připomínkové řízení. To je důležité především u komplexních zákonů, kde je třeba zohlednit námitky a postřehy příslušných úřadů a institucí.
Mezi významnými poslaneckými návrhy je např. změna zákoníku práce, která by ovlivnila tisíce státních zaměstnanců, návrh na ukončení penzijního spoření pro seniory bez sankcí či obnovení trestů za neplacení výživného. Navíc premiér Babiš se osobně zapojil do předložení některých návrhů jako poslanec, nikoli jako předseda vlády.
V této netradiční situaci se i vicepremiér Karel Havlíček a předseda Sněmovny Tomio Okamura shodují, že rychlost je klíčová, ale odborníci na ústavní právo varují, že by složitější návrhy měly přeci jen projít standardním vládním procesem. Navzdory tomu se zdá, že vládní strategie nehodlá změnit směřování, jak naznačuje příprava na zpřísnění trestů za týrání zvířat, kterou hodlá opět navrhnout jako poslanecký návrh ministr spravedlnosti Jeroným Tejc.
Historie ukazuje, že obcházení legislativního procesu není novinkou v české politice. Podobný trend byl pozorován i u vlád před Babišem, včetně bývalého premiéra Petra Fialy. To motivuje k diskuzi nad potřebami a důsledky rychle prosazených zákonů a jejich dopadu na kvalitu legislativy.
