Poslední opera německého skladatele Richarda Wagnera, „Parsifal“, je na jevišti Státní opery Praha prezentována v novém, avantgardním režijním zpracování Andrease Homokiho. Tato verze, jež poprvé ztvárňuje u nás méně známého německého režiséra, staví legendární epický příběh o rytířích svatého grálu do prostředí gigantické knihovny. Homoki se snaží přenést tradiční středověký mýtus na půdu moderního myšlení a řádu. Namísto klasické rytířské svatyně se diváci ocitají v říši vědění, připomínající labyrintický svět Franze Kafky.
V hlavní roli Parsifala září americký tenorista Matthew Newlin, jehož výkon je právem středobodem pozornosti nejen publika, ale i kritiky. Mezi další výrazné osobnosti na jevišti patří Jiří Hájek jako král Amfortas, jehož postava je vybudována s citem pro detail, a Ester Pavlů v roli Kundry, její výkon byl odměněn bouřlivým potleskem. Obsazení doplňuje Timo Riihonen jako Gurnemanz, výrazná stálice pražských scén.
Hudební stránka večera byla, navzdory drobným chybám orchestru při premiéře, dirigována s velkou emocionální hloubkou Markusem Poschnerem, který dokázal Wagnerovu partituru obdařit potřebnou plasticitou a dramatickou působivostí. Uvedení opery navzdory režijním komplikacím zůstává především hudebním zážitkem, a to i pro náročné wagnerovské publikum.
V této verzi „Parsifala“ se smysl původní symboliky z části ztrácí, především kvůli výrazné změně závěrečného vyznění. Zatímco režijní představa Klausom využívá prvky moderní vizualizace, někteří diváci postrádají jasnější propojení těchto elementů s tradičním Wagnerovým poselstvím lidskosti a čistoty. I přes tyto nedostatky je představení doporučeno všem milovníkům Wagnerovy hudby, kteří mají možnost zhlédnout jej ještě čtyřikrát do konce sezóny.
