Pražské náměstí Jiřího z Poděbrad, které je známé svou ikonickou architekturou, prošlo výraznou proměnou, jež jej přivedla k nové funkční i estetické kvalitě. O revitalizaci této lokality se postarala architektka Pavla Melková, která kladla důraz na harmonické sjednocení prostoru pro obyvatelé i návštěvníky.
Dřívější náměstí bylo dle Melkové kombinací různorodých improvizací, kde pěšiny lemovaly betonové květináče a dopravní točna zasahovala až ke kostelu Nejsvětějšího Srdce Páně od Josipa Plečnika. Neúplné projekty a nevyhovující povrchy vedly k urbanistickému chaosu a chyběly plochy pro setkávání. Po dvaceti letech, během nichž lidé objevovali nové způsoby využití náměstí, architekti nalezli způsob, jak ho učinit přívětivějším.
Revitalizace přinesla více stromů a stínu do srdce Vinohrad, přispěla také k většímu propojení mezi nábřežím a přilehlými komerčními a společenskými prostory. Jednou z nenápadných, avšak významných úprav bylo zmenšení vozovky ve prospěch chodníků, což mimo jiné nabídlo více prostoru pro venkovní posezení v okolních kavárnách.
Součástí proměny byly i povrchové přechody v blízké křižovatce a odstranění překážek, které uvolnilo pohled na historický Plečnikův kostel, což mnoho lidí vnímá jako přirozené a stálé.
Diskuse provázela i osud brutální fontány z roku 1981. Před demolicí ji zachránila snaha o kompromis a důraz na naslouchání potřebám různorodých uživatelů prostoru.
Revitalizace náměstí Jiřího z Poděbrad je ukázkou důkladné urbanistické práce, kde se snadno přehlédnutelné prvky staly klíčem k oživení a funkčnímu zkvalitnění prostoru, který nyní lépe slouží místní komunitě i kolemjdoucím.
