Nový výzkum odhalil, že naše schopnost zaznamenávat informace pomocí symbolů by mohla sahat mnohem dál do minulosti, než jsme dosud předpokládali. Studie, která byla nedávno publikována v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, naznačuje, že již před 43 000 až 34 000 lety mohli lidé využívat systematické značky jako předchůdce písma.
Archeologové se zaměřili na artefakty z období aurignacké kultury, které byly nalezeny v jeskynním systému ve Švábské Juře, oblasti v dnešním jihoněmeckém Bádensku-Württembersku. Tyto předměty, často vyrobené z kamene, kosti nebo mamutího klu, obsahovaly tisíce rytin v podobě teček, čárek a dalších geometrických tvarů.
Jedním z nejzajímavějších nálezů je soška zvaná „Adorant“, pocházející z jeskyně Geißenklösterle, která je stará asi 40 000 let. Tvoří ji slonovinová destička s antropomorfním vyobrazením a řadami teček a zářezů.
Tyto symboly dlouho považované za dekoraci nebo stopy po nástrojích nyní vykazují určité vzorce rozmístění a opakování, naznačující jejich využití jako součást komunikace v komunitách pravěkých lidí. Tým vedený lingvistou Christianem Bentzem a archeoložkou Ewou Dutkiewiczovou použil metody informační teorie a statistické lingvistiky, aby prozkoumal, zda tyto symboly měly systémovou povahu.
Výsledky ukazují, že sekvence značek balancují mezi variabilitou a řádem—a to je charakteristika systémů, které jsou schopné přenášet informace. Tyto pravěké rytiny mohou přirovnání k nejranějším formám proto-písemných záznamů vzniklých v Mezopotámii pozdějších dob.
Avšak vědci upozorňují, že tyto symboly nekódovaly mluvený jazyk, jak ho chápeme dnes, a nelze je číst jako text. Jednalo se o symbolický systém s jasnými pravidly v rámci svých skupin.
