Letošní zima se zapíše do historie jako jedna z nejvýraznějších, co se týče teplotních a srážkových výkyvů na severní polokouli. Evropská zima 2025/2026 se stala pátou nejteplejší od počátku měření a přinesla dramatické rozdíly v počasí napříč kontinentem. Zatímco jihozápad Evropy zažil teplé a deštivé podmínky, severovýchodní části včetně Skandinávie a pobaltských států čelily nezvykle silným mrazům a suchu.
Data z měsíčního zhodnocení evropské služby Copernicus ukazují, že průměrná globální teplota v tomto období byla o 0,51 °C vyšší než klimatický normál z let 1991–2020. Regionálně se teplotní kontrasty projevily velmi výrazně. Zatímco Západní, Jižní a Jihovýchodní Evropa si užívaly nadprůměrné teploty, v severovýchodních částech kontinentu panovaly rekordní mrazy. Tento silný teplotní kontrast vedl k neobvyklým a často nebezpečným projevům počasí.
Srážkové anomálie nebyly pozadu. Oblasti s navýšenými teplotami čelily také intenzivním dešťům, zatímco chladnější regiony trpěly nedostatkem srážek. Tento nerovnoměrný rozvoj meteorologických jevů způsoboval značné problémy a vyžadoval zvýšenou pozornost místních úřadů.
Česká republika se po většinu zimy nacházela na přechodu mezi těmito klimatickými extrémy. Výsledkem byly proměnlivé povětrnostní podmínky, které však celkově vyústily ve spíše teplejší a sušší zimu. I když se v některých oblastech země vyskytly extrémní jevy, zůstala situace mírnější než v sousedních regionech Evropy.
Podivné projevy zimy mají jasnou spojitost s nestabilním polárním vírem, který ovlivňuje počasí na severní polokouli. Pro klimatology zůstává tato zima předmětem podrobného studia, aby se lépe porozumělo dopadům globálního oteplování na regionální úrovni. Zvýšená vlhkost vzduchu a teplotní výkyvy naznačují, že tyto extrémy by se mohly stát častějšími, což by vyžadovalo adaptaci mnoha oblastí Evropy na nově vznikající klimatické podmínky.
