Arktida zaznamenala jednu z nejteplejších zim, což mělo výrazný dopad na mořský led. Oblast kolem severního pólu se potýkala s nadprůměrnými teplotami, což vedlo ke snížení rozlohy i tloušťky mořského ledu na historicky nejnižší úroveň.
Podle amerického Národního centra pro data o ledu a sněhu (NSIDC) dosáhl arktický led svého zimního maxima 15. března, s rozlohou 14,28 milionu kilometrů čtverečních. Tato hodnota je o 26 tisíc kilometrů čtverečních nižší než předchozí rekord. Úbytek byl zaznamenán téměř všude, kromě Beringova moře, a led dále rychle ustupuje.
Válce polárního víru, který byl letos slabý a rozpadající se, přinesly Arktidě neobvyklé počasí. Zatímco těsně u pólu byly teploty vysoké, oblasti v nižších zeměpisných šířkách trpěly rychle se měnícími teplotními extrémy. Regiony jako Grónsko, severovýchodní Kanada a východní Sibiř hlásily historicky vysoké teploty, což přispělo ke stavu ledu.
Dalším rizikovým faktorem je sílící klimatický jev El Niño, který může dále zvyšovat globální teploty a urychlit tání ledu. Arktický region je obzvláště citlivý na změny klimatu, což může přinést dalekosáhlé důsledky nejen pro klima samotné, ale i pro globální atmosférickou cirkulaci a extrémy počasí.
Mořský led má zásadní význam pro chlazení zeměkoule díky své schopnosti odrážet sluneční záření. Jeho ústup znamená odhalení tmavších vod, které více absorbují teplo, čímž se urychluje proces oteplování. Místní ekosystémy také zažívají negativní dopady ubýváním ledu.
Od 70. let 20. století podle vědeckých poznatků klesá rozsah mořského ledu o přibližně 12 procent za dekádu, což poukazuje na naléhavost potřeby řešení globálních klimatických změn.
