V minulosti bylo rozsáhlé území Ruska považováno za klíčovou vojenskou výhodu. Strategická hloubka této země hrála zásadní roli při porážce Napoleonovy armády i nacistického Wehrmachtu. V současné době však technologický pokrok v oblasti bezpilotních prostředků tyto dřívější výhody zpochybňuje. Územní rozloha se stává výhodou i nevýhodou současně, neboť pokrytí celé plochy účinnou obranou je prakticky neproveditelné.
V poslední době se tento problém stal palčivým zejména pro dvě klíčová ruská města, Moskvu a Petrohrad. Moskva nedávno zažila největší útok za poslední dva roky, kdy byl zasažen ropný průmysl a tři hlavní letiště musela být dočasně uzavřena. Tento útok měl za následek vážné varování pro obyvatele kvůli následkům hustého kouře, jenž se vznášel nad metropolí.
Za efektivitu těchto útoků lze přičíst zásluhy třem hlavním faktorům. Zaprvé, rozsáhlost území samotného, která znesnadňuje efektivní obranu. Dále, ruské zásoby protivzdušné obrany nejsou nevyčerpatelné a postupně se zmenšují. Posledním faktorem je pokračující modernizace ukrajinské vojenské techniky, která zvyšuje úspěšnost jejich operací.
Kombinace těchto faktorů ukazuje, že dřívější vojenské strategie vyžadují přehodnocení v kontextu současného technologického pokroku. Zároveň se zdá, že geografické rozměry, které byly dříve velkou výhodou, v moderním konfliktu nesou svá specifická rizika.
