Irská literatura zažila během posledního století dramatickou proměnu. Když se James Joyce a Samuel Beckett proslavili, objevila se pro irské autory možnost živit se psaním. Ačkoliv od roku 1922 irský stát ovládala katolická církev, která silně kontrolovala morálku a kulturní obsah, koncem 80. let se situace výrazně změnila. Evropská unie pomohla zemi nastartovat hospodářskou transformaci, což vedlo k oslabení církevní moci a k dynamickému rozvoji technologií. Během 90. let, tzv. éry „keltského tygra“, Irsku prospělo otevření se mezinárodnímu trhu práce, čímž se země stala multikulturnější a pestřejší.
Díky imigrační zkušenosti Irové obecně chápou důležitost přistěhovalců, kteří přispívají k fungování klíčových sektorů jako je zdravotnictví. Například v Dublinu pracuje většina středního zdravotnického personálu v nemocnicích jako imigranti z Brazílie nebo Polska. Přesto, i v Irsku jsou lidé, kteří imigranty odmítají. Murray zdůrazňuje, že jejich názory by měly být součástí veřejné debaty, jinak hrozí, že se tito lidé přesunou ke krajně-pravicovým hnutím, což by bylo velmi nebezpečné.
Irsko se stalo kulturním majákem díky podpoře literatury. V „tygří“ éře mladé talenty sice často lákal dobře placený PR a marketing, ale irská Umělecká rada zareagovala udělováním grantů spisovatelům. Tímto způsobem poskytovala čas a prostředky na psaní, což nejen zajišťovalo autorům živobytí, ale také potvrzovalo důležitost jejich práce. Tato podpora byla klíčová pro udržení vitality literární scény.
Díky těmto změnám Irsku zůstává silným hráčem v oblasti světové literatury, což potvrzují úspěchy současných autorů, jako je Paul Murray, kteří svými díly přibližují irskou historii i současnost širokému mezinárodnímu publiku.
