Ve snaze oživit starou tradici se folkloristé v Bojkovicích na Uherskobrodsku opět vrhli do pořádání takzvaného chytání Kuruců, což je zvyklost sahající až do 18. století. Tato tradice, zdánlivě připomínající známější jízdu králů, spojuje praporové tance s dramatickým šavlovým tancem a barevnými kroji. Akce se koná při příležitosti svátku sv. Vavřince, opatrovníka místního kostela, a tradičně souvisí s obdobím žní. V minulosti se na tuto událost vraceli z cest domů tzv. miškáři, specializovaní zvěrokleštiči.
Průvod vedou Kuruci, historicky známí jako uherské vzbouřenecké síly, které pod vedením Františka Rákocziho podnikly na začátku 18. století nájezdy na Moravu. Když v roce 1704 napadli oblast od Valašských Klobouk až po Luhačovice, zanechali za sebou spoušť. Místní obyvatelé, včetně těch z Bojkovic, se snažili ukrývat před vpády na zámku Nový Světlov a v okolních lesích. Tyto dramatické historické události se v čase proměnily v lidový zvyk, který je dnes součástí hodových slavností.
Průvod v současné podobě začíná jízdou panny na voze, kterou chrání pětice Kuruců. Vůz, tažený koněm a ozdoben kravskými kůžemi a rohy na počest historického tažení volem, pokračuje těsně před skupinou dvanácti mládenců s prapory a šavlemi, kteří zpívají a přednášejí veršovánky před domy v okolí. Za nimi se seřadili další účastníci v krojích, včetně dívčin a muzikantů.
Celý ceremoniál vyvrcholí na náměstí, kde mládenci obklíčí Kurucy a pannu a předvedou šavlový tanec. Po tomto rituálu Kuruci prosí o milost, kterou jim následně uděluje starosta obce. Nakonec všichni účastníci oživí atmosféru tradičním kuruckým tancem.
Tato slavnost však není pouhou folklorní atrakcí, ale připomínkou drsných historických zkušeností, které obyvatelé Bojkovic zažili. V letech 1704, 1707 a 1709 byli opakovaně vystaveni útokům Kuruců, které až v roce 1710 potlačily císařské jednotky. Návrat k této tradiční akci tedy představuje nejen uctění historie, ale také projev kulturního dědictví této oblasti.
