České základní školy využívají učebnice, jejichž aktuálnost je často zpochybnitelná. Průměrné datum vydání učebnic je podle auditu z roku 2017, přičemž některé jsou staré dokonce desítky let. Od letošního roku financování učebních pomůcek přešlo z rukou státu na města a obce, což vyvolává obavy o udržení kvality vzdělávacích materiálů.
Starší učebnice nejenže obsahují zastaralé informace, ale problematický je také jejich didaktický přístup, který ne vždy odpovídá současným metodám výuky pedagogů. To může negativně ovlivnit kvalitu vzdělávání.
Kontrola kvality učebnic v České republice probíhá prostřednictvím schvalovacího procesu, založeného na posudcích dvou odborných recenzentů. Platnost schvalovací doložky je však často obnovována, což umožňuje používání učebnic starých i více než desetiletí. V některých případech se používají učebnice s rokem vydání 1995.
Zatímco u matematiky nebo fyziky se zastarání učebnic může jevit jako méně významné, u předmětů jako dějepis, zeměpis či občanská výchova, kde je důležitá aktualizace obsahu, může mít větší dopad. Žákům tak hrozí, že se učí z materiálů, které neodrážejí současný vývoj.
Ředitelky škol, jako je Dita Dragonová ze ZŠ Raduň, zdůrazňují potřebu pravidelné obměny učebnic, a to nejen kvůli zastarání obsahu, ale i z důvodů fyzického opotřebení. Přesto je tento proces pomalý a ztížený novým financováním, které komplikuje spolupráci mezi školami a jejich zřizovateli.
Situaci dále komplikuje očekávaný příchod nového rámcového vzdělávacího programu, jehož implementace si vyžádá změny v učebnicích. Nakladatelé však s úpravami váhají, čekají na případné změny od ministra školství Roberta Plagy.
Od ledna je financování učebnic přesunuto na zřizovatele, což státní kontrole činí obtížným monitorování kvality a skutečné výše výdajů na učebnice. Ministr Plaga naznačil možný návrat plateb pod státní rozpočet, což způsobuje nejistotu mezi školami a zřizovateli a brzdí modernizaci učebnic.
