Zatímco ještě nedávno se přátelé denně kontaktovali, nyní mnozí z nich zjistí, že už si nemají co říct. Tato proměna nemá kořeny v hádce ani zradě; přátelé se zkrátka pozvolna proměňují ve známé. Tento tichý ústup přátelství není v dospělosti ničím výjimečným, a mnoho lidí si jej plně uvědomí až ve chvíli, kdy potřebují někomu důležitému volat a zjistí, že ten člověk už z jejich života zmizel.
Pojmenování takového vytrácení přátelství se v angličtině označuje jako ‚friendship drift‘. I když vztah formálně neskončí, přátelé se postupně oddálí, často bez uvědomění. Tento fenomén se stává ještě patrnějším, když jsou lidé zaneprázdněni změnami ve svém osobním či profesním životě – ať už je to stěhování, pracovní změny, malé děti nebo péče o starší rodinu.
Rodinná mediátorka Klára Bauer Harazinová zdůrazňuje, že ztráta přátelství mimo jiné znamená ztrátu svědka našich osobních přeměn a snů z různých etap života. Přítel často zaznamenává naše vzestupy a pády i aspekty naší osobnosti, které jsme sami zapomněli.
Hlavní rozdíl mezi přátelstvím a jinými vztahy tkví v dobrovolnosti. V případě rozchodu či rozvodu je emocionální ztráta zjevná a kolem nás je okamžitě vnímána. Pokud ale dojde k vyprchání přátelství, okolní svět si toho často ani nevšimne, přestože může být smutek srovnatelný.
Ztráta přátelství zřídkakdy pramení z jednoho momentu. Spíše se projevuje postupně. Zpočátku ubývají společné schůzky, následují zřídkavější zprávy a hovory. Jak podotýká Bauer Harazinová, hlavním faktorem je zde kapacita – nikoliv city. Citové pouto může trvat, ale nemá již k dispozici dost času a energie.

