Vědci se nově zabývali otázkou, jak reálné jsou klimatické aspekty ve slavných fiktivních světech vytvořených autory jako J. R. R. Tolkien a George R. R. Martin. Spekulovali, zda by slavná literární díla obstála před reálnými přírodními zákony. Přesněji se zaměřili na klimatické modely, které mají potvrdit nebo vyvrátit jejich realistické zpracování.
Středozemě z Tolkienovy trilogie Pán prstenů, zasazená do mytologického světa podobného dávné historii Země, představovala jednodušší výzvu. Díky detailním mapám, které nejen čtenáři, ale teď i vědecké komunitě poskytly základy pro simulaci, byli vědci schopni přenést fyzikální parametry skutečné planety na tento fiktivní kontinent. Modelování potvrdilo, že převládající západní proudění ovlivňuje klima podobně jako v dnešní západní Evropě. Specifické geografické prvky, jako pohoří Mlžných hor, se například projevují rozdílem ve srážkových vzorcích mezi jejich návětrnými a závětrnými stranami. Tyto výsledky potvrzují, že fantazijní svět Středozemě je z klimatického hlediska překvapivě reálný.
Naopak svět Píseň ledu a ohně od George R. R. Martina, známý z televizního seriálu Hra o trůny, přinesl vědcům více hlavolamů. Jednou z nejvýraznějších charakteristik tohoto světa jsou nepředvídatelná a extrémně dlouhá roční období. Vědci zvažovali různé hypotézy na vysvětlení tohoto jevu, od přítomnosti dvojhvězdných systémů až po nepravidelnou vulkanickou činnost. Soustředili se zejména na myšlenku o chaoticky se měnícím sklonu planetární osy, který by mohl vysvětlovat tak neobvyklé klimatické podmínky.
Oba světy mají své jedinečné atmosférické zákonitosti, které přesto nepostrádají logiku a reálnost. Tato studie přináší nový pohled na to, jak dobře si autoři fantasy děl dokážou pohrát nejen s příběhem a postavami, ale i s přirozenými elementy a zákonitostmi svého světa. Výzkum umožňuje čtenářům lépe pochopit strukturu těchto světů a nabízí zajímavé vědecké perspektivy na to, co může vypadat jako pouhá fikce.
