Ústavní soud České republiky rozhodl ve prospěch muže, který byl soudy opakovaně přemisťován mezi ústavní a ambulantní péčí, než jej zasáhla opatření k zařazení do detenčního ústavu. Toto rozhodnutí poukazuje na důležitost využití alternativních možností léčby před tím, než je osoba umístěna do detence.
Muž, jenž trpí paranoidní schizofrenií a závislostí na návykových látkách, byl v roce 2015 odsouzen za loupežný čin. Po původním nařízení ambulantní léčby, které mu umožňovalo žít na svobodě a docházet na kontroly, se jeho stav komplikoval užíváním alkoholu a drog, což vedlo ke změně léčby na ústavní. Tyto přeměny nastávaly znovu a znovu, až soud rozhodl o detenci.
Proti tomuto kroku se muž odvolal k Ústavnímu soudu, který podtrhl, že detence by měla být aplikována jako krajní řešení. Soud s hlasem soudce zpravodaje Martina Smolka zdůraznil nutnost posoudit i další specializovaná zařízení, která se zaměřují na tzv. duální diagnózy, tedy kombinaci psychické poruchy a závislosti.
Stát má povinnost zajistit existenci a využitelnost mírnějších alternativ, jak připomněl soud Smolek, což je úkolem i pro jiné státní orgány. Případ se vrací k nižšímu soudu, který musí důkladně zvážit, zda je muž skutečně hrozbou pro společnost do té míry, že jeho umístění do detence zůstává nezbytné, nebo zda by nebyla vhodnější menší omezení jeho svobody v kombinaci s odbornou péčí.
Toto rozhodnutí ukazuje na význam vyváženého přístupu ke každé osobě trpící psychickými a behaviorálními problémy, s důrazem na resocializaci a integraci, nikoli pouze na omezování svobody.
