Debaty o využití umělé inteligence v umění nabírají na intenzitě. Rozruch vyvolala polská spisovatelka Olga Tokarczuková, když přiznala, že někdy žádá umělou inteligenci o rady při rozvíjení příběhů, což rozdělilo literární a filmovou komunitu. Názory se liší nejen mezi světovými tvůrci, ale i v české kulturní sféře.
Někteří čeští autoři vidí v AI užitečný nástroj pro rychlé získávání informací a zjednodušení rešerší. Spisovatelka Kateřina Tučková vnímá rozhořčení kolem Tokarczukové jako přehnané a připomíná běžnou praxi konzultace s umělou inteligencí. Varuje však před důvěrou v odpovědi stroje, který může s jistotou lhát.
Opačné stanovisko zastává například spisovatelka Petra Klabouchová, která si asistované psaní nedokáže představit. AI přirovnává k umělým estetickým zásahům a zdůrazňuje hodnotu originality a přirozenosti v tvorbě. Podobného názoru je i Jaroslav Rudiš, jehož inspiruje reálný svět kolem něj a pro kterého je radost z psaní neocenitelná.
Na druhou stranu, autorka Petra Dvořáková není proti využití technologií, ale pečlivě váží, jakým způsobem je zapojuje, aby nenarušila spontaneitu své autorské práce.
Také filmový průmysl řeší podobná dilemata. V Hollywoodu stoupají emoce kolem režiséra Martina Scorseseho, který podporuje AI startup Black Forest Labs. Odbory ho obviňují z podkopávání umění, avšak Scorsese tvrdí, že AI hodlá využít jen k tvorbě storyboardů pro lepší vizuální reprezentaci jeho představ.
Diskuse o tom, zda a jak umělou inteligenci v umění používat, jsou plné vášnivých stanovisek. Zda AI bude nadále formovat tvůrčí procesy či zůstane jen nástrojem pro rešerši, zůstává otázkou budoucnosti, kterou si autoři zodpovídají podle vlastního přesvědčení.
