V turecké Ankaře se uskutečnil summit Severoatlantické aliance, který znovu potvrdil odhodlání NATO naplňovat článek 5, zajišťující kolektivní obranu svých členů. Setkání se zaměřilo na posílení aliance a její jednoty, ačkoliv se americký prezident Donald Trump ohradil k otázce dánského Grónska. Hlavními opatřeními byla výrazná finanční podpora Ukrajině jako reakce na nedávné ruské raketové útoky. USA přislíbily poskytnutí antiraketových systémů Patriot, což je symbolickým, byť zatím ne přesně specifikovaným gestem solidarity.
I přesto se summit nesetkal s přízní Kremlu, neboť očekávaná podpora v hodnotě 70 miliard eur pro Kyjev působí jako mimořádná zátěž na ruské ambice v regionu. Pozoruhodně přispěla i Česká republika, ale pouze částkami schválenými předchozí vládou, které budou směřovány do programu PURL, kde za ně budou nakoupeny americké vojenské systémy. Tento krok vyvolal v domácí politice určité třenice, jelikož odpor vyjádřil Tomio Okamura, předseda hnutí SPD.
Na summitu se ukázalo, že Česká republika patří k zemím s nejnižším podílem HDP investovaným do obrany, což přineslo na adresu české vlády kritiku. Premiér Andrej Babiš během svého vystoupení byl omezen v čase kvůli této problematice. Navíc byla Česká republika unikátní tím, že na summitu měla dva vrcholné zástupce, prezidenta i premiéra, což je v alianci spíše neobvyklé.
NATO se aktuálně také potýká s napětím v Perském zálivu, kde Írán zaútočil na lodě v Hormuzské úžině, což vedlo k následným americkým a íránským vojenským úderům. Donald Trump nešetřil ostrou rétorikou vůči Teheránu, což zvyšuje obavy z další eskalace v regionu. V tomto kontextu cenové změny na trzích s ropou mohou mít významný dopad na nadcházející politické události v USA.
Summit NATO tak nejenže otvoril zásadní otázky globální bezpečnosti, ale také odhalil vnitřní napětí a rozdíly v přístupu jednotlivých členů aliance.
