Na konci února bylo v České republice evidováno 5 771 pohřešovaných osob. Z tohoto počtu tvoří dětí do 15 let pouze 28 případů, avšak mezi pohřešovanými jsou také stovky lidí, kteří zmizeli více než před dvěma desetiletími. Podle policejních statistik se čísla mění jen minimálně, i když během pandemie covidu byl zaznamenán mírný pokles.
Děti a senioři jsou nejčastěji nalezeni v krátké době po oznámení pohřešování. S rostoucím časem však klesá pravděpodobnost, že bude pohřešovaná osoba nalezena v pořádku. Přibližně 300 osob, většinou dospělých, zůstává v evidenci déle než 20 let. Okolnosti jejich zmizení jsou různé, ale jen málokdy se potvrzuje, že jsou oběťmi násilného činu.
Jeden z nejvíce medializovaných případů zmizení je případ devítileté Anny Janatkové z Prahy v roce 2010. Po několikaměsíčním pátrání bylo její tělo nalezeno. Podezřelý Otakar Tomek spáchal sebevraždu ve vazbě, což znemožnilo jeho soudní stíhání.
Další známý případ je z roku 1997, kdy čtrnáctiletá Ivana Košková zmizela cestou k příbuzným. Policie obnovila pátrání a nasadila nejmodernější technologie. Zatím však nebyly hlášeny žádné nové průlomové informace.
Aktuálně policie hledá také 295 dětí a mladistvých, kteří se ztratili z dětských či výchovných ústavů, nebo byli svěřeni do péče jiných osob. Mnozí pohřešovaní se rozhodli odejít dobrovolně, což často pramení z osobních konfliktů nebo potřeby nezávislosti.
Podle odborníka na psychologii Štěpána Vymětala může být důvodem zmizení potřeba útěku od problémů s blízkými, potřeba začít nový život, nebo potíže s vlastní psychikou. V některých případech může motivace souviset s pocitem ohrožení, strachem nebo vlastní trestnou činností.

