Polsko, které bylo dosud jedním z největších hostitelů ukrajinských uprchlíků, mění svou politiku, co se týká jejich ubytování. Od 1. července jsou ukrajinští běženci povinni platit nájem za své bydlení, zatímco doposud mohli využívat bezplatného ubytování. Toto rozhodnutí ovlivní tisíce lidí, včetně těch nejzranitelnějších, jako jsou senioři a osoby se zdravotním postižením.
Kostiantin Kostecki, 74letý bývalý elektrikář, a jeho manželka Vira, kteří uprchli před válkou do Polska, nyní čelí nejisté budoucnosti. Poté, co byli přivítáni s otevřenou náručí, se bojí bezdomovectví, neboť si nejsou schopni dovolit nájemné.
Polsko, které od začátku konfliktu přijalo milion ukrajinských uprchlíků, utratilo na jejich podporu již odhadem 40 miliard polských zlotých. Nyní, po čtyřech letech, se snaží snížit finanční zátěž, což vedlo k napjatým vztahům mezi Varšavou a Kyjevem. Tyto vztahy navzdory historické blízkosti obou zemí komplikují jak rozdíly v zemědělské politice, tak názory na historii druhé světové války.
Není to však jen polská otázka. I Německo a Irsko, která též přijala množství ukrajinských uprchlíků, pociťují frustrace z prodlužujícího se pobytu těchto komunit na svém území. I přes určitou rozumnost nového zákona, který má povzbudit Ukrajince k návratu domů či k finanční soběstačnosti, zůstává otázkou, jakým způsobem zasáhne ty nejvíce potřebné.
Kostiantin Kostecki a jeho žena jsou nyní v situaci bez jasného plánu. „Pokud budeme muset odejít do jiné země, přestěhujeme se,“ uvádí Kostecki s nadějí, že nová pravidla budou zrušena. Nicméně pro mnoho ukrajinských rodin to znamená vážné rozhodnutí, zda zůstat a bojovat s obtížnou finanční situací, nebo hledat jiné útočiště.
Tento krok Polsko vysvětluje nejen jako ekonomický tlak, ale i jako snahu o povzbuzení k návratu k důstojné vlastní existenci. Zda to bude mít žádoucí efekt na ukrajinskou komunitu, zůstává otázkou.
