V posledních týdnech rezonuje mezi kritiky vládní koalice debata o nedostatečné aktivitě opozice, především v boji proti vlivu bývalého premiéra Andreje Babiše. Lidé nespokojení s opozicí často uvádějí, že by její zástupci měli více angažovat občany a přinášet efektivnější metody, jak zamezit úpadku demokratických hodnot v Česku.
Klíčovým tématem zůstává otázka, zda je většinová česká společnost inherentně demokratická, nebo jestli stále setrvává pod vlivem osobností typu „čecháček“, jak trefně zmiňuje politický komentátor Jiří Pehe. Jedná se o fenomén, kdy voliči preferují populistické lídry, kteří i přes nesplněné sliby dokáží oslovit velké množství lidí.
V otázce volebního úspěchu je poznamenáno, že opozice se sice může uchýlit k navštěvování voličů a přímému kontaktu, ale reálně záleží na složení voličské základny a politické nabídce, kterou představují. Babišovy opakované úspěchy na politické scéně dokazují, že i přes kontroverzní postupy a neplnění slibů zůstává schopným mobilizátorem své voličské základny, kteří jej kontinuálně podporují.
Zůstávají tak otázky budoucnosti politické scény otevřené: Má současná opozice šanci dosáhnout volebního vítězství změnou svého přístupu? Podle autora bude tento úkol náročný, pokud by však někdy vůbec nastal, změnil by se charakter opozice a ztratila by podporu od těch, kteří se s „čecháčkovským“ typem politiky neztotožňují.
Diskuse nezapomíná ani na historické kontexty, kdy výrazná osobnost české kultury, Karel Čapek, čelil podobným dilematům. Jeho příběh naznačuje, že společenské napětí a kulturní rozpory nejsou novodobým jevem, ale mají své kořeny hluboko v národní historii. Současné výzvy opozice by tak neměly hledat odpovědi pouze v krátkodobé politické taktice, ale i v hlubším pochopení voličských preferencí a upevnění demokratických hodnot v kulturním kontextu národa.
