Novozélandský papoušek kakapo, jeden z nejvzácnějších ptáků na světě, čelí vážným problémům v rozmnožování. Tato kriticky ohrožená noční a nelétavá ptačí rarita žije výhradně na Novém Zélandu, kde zbývá jen něco přes dvě stovky jedinců. Poslední data ukazují na 236 ptáků v divoké přírodě, jejichž přežití závisí na intenzivní ochraně vedené novozélandským ministerstvem ochrany přírody. Nová vědecká pozorování však odhalují složitosti, které mohou být klíčem k záchraně tohoto druhu.
Hlavním faktorem neúspěšného rozmnožování kakapů je mechanismus páření, při němž se samcům ne vždy podaří úspěšně spojit se samicí přes takzvanou kloakální spojku. Tento krátký kontakt je nezbytný pro přenos spermatu a následné oplodnění vajec. Pozorování ukazují, že značný podíl vajec zůstává neoplozený a některá embrya přestávají růst v rané fázi vývoje. Zhruba 40 % vajec zůstává neoplozených.
Vědci se tak zaměřují na genetiku a konkrétní chování při páření, aby zjistili, proč mnozí samci produkují abnormální spermie. Takové poznatky vedou k použití asistovaných metod, jako je umělá inseminace nebo řízená inkubace. Předběžné výsledky ukazují, že samice, které se páří opakovaně během jediné sezony, mívají vyšší úspěšnost oplodnění. Tato strategie již vedla k první úspěšné přípravě mláďat v roce 2009.
Další komplikací je neobvyklá rozplozovací perioda kakapů, související s masovou úrodou jediného stromu rimu. Tento jehličnan poskytuje nutnou výživu pro mláďata, přičemž jeho plodná sezóna nastává zhruba jednou za dva až čtyři roky. Tento rok se například podařilo poprvé rozmnožovat po čtyřech letech.
Současná vědecká zjištění poukazují na možnost lepšího porozumění mechanice páření, což by mohlo zvýšit šanci na úspěšné rozmnožování kakapů. Vědecká a ochranářská práce, včetně detailního sledování rozmnožovacích procesů, představuje životně důležitou strategii pro přežití tohoto unikátního ptáka.

