Ve věku 94 let zemřel Ramiro Valdés, jeden z nejvýznamnějších mužů kubánské revoluce a důvěrný spolupracovník Fidela Castra. O této ztrátě informoval kubánský prezident Miguel Díaz-Canel, aniž by uvedl příčinu Valdésova úmrtí.
Ramiro Valdés sehrál klíčovou roli při formování moderní Kuby po revoluci. Patřil k úzké skupině revolučních bojovníků, kteří se na jachtě Granma v roce 1956 odhodlali k nebezpečnému vylodění na Kubě, aby bojovali proti režimu diktátora Fulgencia Batisty. Z původních 82 revolucionářů přežila jen hrstka, mezi nimi i Valdés, který bojoval po boku slavného Che Guevary.
Po vítězství revoluce v roce 1959 Valdés zastával v zemi řadu klíčových pozic. Od ministerstva vnitra, kde hrál významnou roli v ochraně nového režimu, až po viceprezidentský úřad, kde se podílel na řešení složité energetické krize. Jeho vliv přetrval i poté, co se moci chopila mladší generace pod vedením Díaze-Canela.
Mezinárodně se Valdés zapsal jako diplomat, například když v roce 1960 navštívil Československo v rámci mise vedené Raúlem Castrem. Zde absolvoval výcvik, který přispěl k zesílení kubánské bezpečnostní politiky. Následně v roce 1982 jako ministr vnitra jednal v Praze o bilaterální bezpečnostní spolupráci.
Skon Ramira Valdése představuje ztrátu jedné z osobností, které utvářely tvář Kuby během dramatických desetiletí její historie. Jeho životním osudem bylo formování a udržení socialistického směru v zemi.
Valdés bude vzpomínán nejen jako politická figura, ale i jako člověk, který se nebál bojovat za ideály, jež považoval za správné, přestože čelil mnoha výzvám. Jeho odkaz bude na Kubě žít dál jako symbol neohroženosti a oddanosti svým zásadám.
