V rozkvétající kulturní krajině 18. století se Marie Anna Mozartová, známější jako ‚Nanerl‘, stala pozoruhodným fenoménem hudebního světa. Pocházela z hudebně nadané rodiny, kde její otec Leopold Mozart, uznávaný skladatel a pedagog, obratně rozvíjel hudební talent svých dětí. Stejně jako její mladší bratr Wolfgang Amadeus, i Nanerl od útlého věku brázdila koncertní scény Evropy, kde uchvacovala posluchače svou brilantní hrou na klavír a cembalo. Její interpretace nejkomplikovanějších sonát a koncertů tehdejších mistrů sypaná s grácií fascinovala publikum napříč kontinentem. Skladatelské schopnosti Marie Anny dokládají i spekulace, že některá díla připsaná Wolfgangovi mohou nést její rukopis.
Přestože koncertní turné, jako to před císařovnou Marií Terezií ve Vídni, stavěla oba sourozence do záře reflektorů, s přibývajícím věkem se role Marie Anny měnily. Kulturní očekávání té doby diktovala, že se již jako dospělá žena měla orientovat spíše na rodinné povinnosti, nikoliv na veřejné vystupování. To vedlo k tomu, že zatímco Wolfgang pokračoval v hudební kariéře, Nanerl hledala své uplatnění v jiných oblastech.
Mozartovi se další koncertní šňůry účastnila již bez své sestry. Leopold rozhodl o jejím dalším osudu – místo nadále nadanou hudebnicí v ní viděl potenciální nevěstu. Tento krok měla být cesta k zajištění rodinných financí a stabilní budoucnosti pro Marie Annu samotnou.
Navzdory těmto změnám zůstala Marie Anna věrná hudbě, ačkoli se jejím koncertním vystoupením věnovala pouze v soukromí. Její inspirující příběh tak i po staletích zve k zamyšlení nad větším uznáním žen v umění a kultuře, kde nadále zůstává vzor i skrytý poklad klasicismu.

