Libeňský most v Praze se stal synonymem pro dlouhodobě neúspěšné veřejné projekty a složité politické hry. Již mnoho let je ve špatném stavu, což vedlo k úvahám o jeho demolici a následné rekonstrukci. V roce 2015 se občanský aktivista Adam Scheinherr postavil za záchranu mostu, když zahájil petici pod názvem „Libeňský most Nebourat, Nerozšiřovat“. Tato iniciativa umožnila pozdější plány na rekonstrukci spíše než demolici.
Když se v roce 2018 Scheinherr stal náměstkem pro dopravu pod vedením primátora Zdeňka Hřiba, pokusil se přivést projekt k realizaci. Zdálo se, že se jeho úsilí zúročí, ale politická dynamika v Praze se změnila v roce 2022, kdy se Hřib stal náměstkem a nové městské vedení nedokázalo udržet původní plány v chodu.
V roce 2023 rekonstrukce Libeňského mostu čelila novým potížím, když byl zjištěn horší technický stav, než se předpokládalo. Náklady na projekt stouply o dvě miliardy korun a změna smluvních podmínek vedla k zastavení prací poté, co Úřad na ochranu hospodářské soutěže uplatnil svůj zákaz. Výsledkem je, že most zůstává polorozpadlý, což komplikuje dopravu v oblasti a zvyšuje nejistotu ohledně jeho dokončení. Stavbaři navíc začali požadovat kompenzace za způsobené škody a zpoždění.
Libeňský most se tak stal politickým sirotkem, o jehož dokončení a zdárné zakončení rekonstrukce nikdo z osob odpovědných nemá žádný zájem. Tento příklad odhaluje komplikovanou povahu veřejných projektů, která je často podmíněna měnícími se politickými aliancemi více než samotnými technickými a finančními faktory. Přestože byl most plánován k dokončení do roku 2025, jeho budoucnost zůstává nejistá, stejně jako naděje obyvatel Libně na bezpečnou a účinnou dopravní infrastrukturu.
