Íránský prezident Masúd Pezeškján během své návštěvy v Pákistánu kategoricky prohlásil, že o íránském balistickém programu nebude nikdy vyjednávat, a to za žádných okolností. V rámci svého stanoviska zdůraznil, že bez těchto obranných prostředků by Izrael a Spojené státy mohly na Írán zaútočit bez slitování, obdobně jako se to děje v Gaze.
V minulosti se administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa snažila zapojit diskusi o íránských balistických střelách do širších jednání ohledně íránských jaderných aktivit. Přestože Trumpova politika časem změkčila svůj postoj k íránským raketám, Pezeškjánova slova odrážejí neústupnost Teheránu v této otázce.
Íránský arzenál zahrnuje rakety různého doletu, z nichž některé jsou schopné zasáhnout cíle až 2500 kilometrů daleko, tedy potenciálně i americké základny v okolních zemích. Takový rozsah znegovali Izrael a Spojené státy tlakem v regionu, přičemž se zaměřily i na širší podporu proíránských milic působících v Sýrii, Iráku a Jemenu.
Krize dosáhla vrcholu v roce 2026, kdy mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem propukl ozbrojený konflikt. Zahájení masivních vzdušných útoků ze strany USA a Izraele vedlo k Íránské odvetě, která zahrnovala raketové útoky a dronové nasazení proti Izraeli a americkým vojenským zařízením. Tento konflikt také zahrnoval proíránské milice a vedl k nové libanonské válce.
Po šesti týdnech bojů bylo dosaženo příměří a následovala mírová jednání, která vyvrcholila podpisem memoranda o porozumění mezi Spojenými státy a Íránem v červnu 2026. Lodní provoz v kritickém Hormuzském průlivu, který byl v průběhu konfliktu zablokován, se postupně stabilizoval pod tlakem USA na Izrael kvůli jeho akcím v Libanonu.
Tato jednání a dohody ukazují na složitost geopolitických vztahů a na to, jak klíčové zůstávají vojenské kapacity a strategické pozice pro země jako Írán a jejich potenciální protivníky.
