Film ‚Hory mají oči‘, který vyšel v roce 1977 pod režií Wese Cravena, zejména díky jeho pozdějším úspěšným snímkům jako ‚Noční můra v Elm Street‘ a ‚Vřískot‘ poněkud zapadl. Přesto je tento hororový příběh výrazným dílem, které spojuje klasické pohádkové motivy s temnými legendami a společenskou kritikou. Craven se inspiroval ‚Perníkovou chaloupkou‘ bratří Grimmů i skotskou pověstí o kanibalském klanu vedeném Sawneym Beanem.
Film sleduje osudy rodiny Carterových, která se na své cestě rozpálenou Mohavskou pouští ocitne v pasti, bojující o přežití proti zmutovaným kanibalům. Příběh poukazuje na křehkost civilizace a závislost na moderních výdobytcích, které se v extrémních podmínkách rychle ztrácí.
Během natáčení panovaly na místě extrémní teplotní podmínky. Teploty sahaly přes den k 50 stupňům Celsia, v noci však klesaly až k nule, což bylo náročné zejména pro Michaela Berrymana, představitele mutanta Pluta, který kvůli genetické poruše postrádá potní žlázy. Produkční tým pracoval s omezeným rozpočtem, což mimo jiné vedlo k půjčení kamer a improvizaci při makeupu herců.
Craven ve filmu zobrazuje kontrast mezi civilizovanou americkou střední třídou a hendikepovanými obyvateli pouště, kteří jsou nuceni pro přežití krást a zabíjet. ‚Hory mají oči‘ tak předkládají divákům otázku, zda je lidská civilizace skutečně tak odlišná od těch, které jsme naučeni vnímat jako horší či méněcenné, když se sami ocitneme v nouzi.
Navzdory nízkému rozpočtu a drsným podmínkám natáčení dokázal Craven vytvořit dílo, které se stalo kultovním, a přestože je dnes méně známé, jeho poselství a intenzita zůstávají živé.
