V Demokratické republice Kongo pokračuje epidemie krvácivé horečky eboly patřící kmenové linii bundibugyo, přičemž se šíří rychleji, než zdravotnické týmy dokážou zvládnout. Nejnovější statistiky uvádějí více než tisíc nakažených v zemi a 20 potvrzených případů v sousední Ugandě. Smrtícímu viru již podlehlo přes 270 lidí.
Zkušenosti z terénu naznačují, že ohnisko epidemie se soustřeďuje v provincii Ituri, kde hustý vývoz a těžební průmysl napomáhají nechtěnému přenosu choroby mezi regiony. Generální ředitel Světové zdravotnické organizace (WHO), Tedros Adhanom Ghebreyesus, přiznal, že šíření viru stále překonává snahy o jeho zadržení, navzdory pokroku ve zdravotnických opatřeních.
Členové zdravotnického personálu, operující přímo v ohniscích, jsou konfrontováni s nebezpečnými situacemi, včetně únosů a dalšími typy trestné činnosti. Svědectví zmíněná zástupcem WHO, Abdirahmanem Mahamudem, vyzdvihují sedm dokumentovaných útoků na zdravotníky ze strany nespokojených místních obyvatel.
Násilí a nedůvěra k úřadům a zahraničním zdravotníkům komplikují i spolupráci mezi místní komunitou a zasahujícími zdravotnickými týmy. Obyvatelé, traumatizovaní dlouhými roky konfliktů a politické nejistoty, odmítají preventivní opatření. Například odmítají opustit tradiční pohřební zvyky pro zamezení šíření viru, zatímco někteří věří, že ebola je podvodem.
Rozvratná atmosféra v regionu, zesílená nedůvěrou, byla příčinou několika incidentů, kdy obyvatelé zaútočili na lékařská zařízení, čímž znemožnili provoz humanitárních táborů. Zdravotnické týmy tak nejen bojují s epidemií, ale i s nedostatkem podpory a bezpečného prostoru pro práci.
WHO již zlepšila možnosti testování z 30 na dva tisíce osob za den. Ačkoliv kapacita testování výrazně vzrostla, klíčovou výzvou zůstává zavedení decentralizovaného systému, který by efektivně monitoroval potenciální přenos viru skrze mobilní pracovní sílu těžebního průmyslu.
