Český zásahový tým strávil pět dnů ve Venezuele, kde pomáhal s následky ničivého zemětřesení, ke kterému došlo 24. června. Sedmdesát specialistů, včetně hasičů, záchranářů a kynologů se psy, se snažilo lokalizovat přeživší v troskách. Přestože se týmu nepodařilo nikoho zachránit živého, jejich přítomnost byla pro místní obyvatelstvo důležitou psychickou oporou.
Podle člena českého USAR týmu Jiřího Studničky situaci komplikovaly složité podmínky. Zřícené budovy, mnoho z nich byly výškové konstrukce, vytvořily obrovskou změť železobetonu, kde pátrání a zásahy byly rizikové. Ani s pomocí GeoSAR technologie a vycvičených psů neodhalili přítomnost živých lidí. Přesto však byly místní komunity vděčné za nalezení těl svých blízkých, což přinášelo alespoň dílčí uklidnění v době tragédie.
Operace českého týmu zahrnovala průzkum se speciálními drony, které pomáhaly s mapováním oblasti a posuzováním stability staveb. Tyto drony umožnily přístup do míst, kam se lidé nedokázali dostat. Tým také pracoval ve směnách po 24 hodin, aby zvládnul rozsáhlé škody a potenciální rizika. Nicméně postupem času se šance na nalezení živých osob prudce snižovaly.
Zásah ve Venezuele byl náročný nejen kvůli složitým podmínkám, ale i kvůli kulturním rozdílům. Jihoamerická mentalita se liší od té evropské, ale tým se setkal s vřelým přijetím a mnoha dobrovolníky ochotnými pomáhat. Místní obyvatelé zůstali v nesnázích semknutí a podporovali české záchranáře.
Navzdory tomu, že se českému USAR týmu nepodařilo zachránit žádného přeživšího, jejich přítomnost byla pro místní obyvatelstvo podpůrná a dodala jistotu v těžkých chvílích, kdy potřebovali nejen fyzickou, ale i psychologickou pomoc.
