Libor Stránský, sběratel a archivář z Břeclavi, oživuje minulost svého rodného města prostřednictvím jedinečného filmu, který využívá historických fotografií a filmových záznamů. Stránský na projektu pracuje s využitím moderní technologie a umělé inteligence, čímž vytváří dramaticko-dokumentární snímek rozdělený do dvanácti kapitol.
Tyto kapitoly budou pokrývat klíčová historická období v Břeclavi, jako jsou léta 1938, 1948, 1968 a 1989. Film slibuje nabídnout záběry, jaké dosud nikdo neviděl, a vznáší tak nový pohled na vývoj města, které během druhé světové války a poválečného období utrpělo značné škody, což vedlo k demolici mnoha historických staveb.
Tvorba snímku začala po dokončení Stránského osobního genealogického projektu, kdy při pátrání po rodinných kořenech narazil na bohatý archiv materiálů o Břeclavi. Tento objev ho motivoval k přetváření nalezených dokumentů do vizuální podoby, aby lidem ukázal, jak se město kdysi vyvíjelo a žilo.
Zahrnul do něj stovky historických fotografií, rozhovory s pamětníky a i amatérské filmy o demolicích domů ve městě. Tyto cenné materiály rozčlenil do tematických krabic, což mu umožnilo vytvořit komplexní obraz Břeclavi minulých desetiletí.
Film má být mediálním mostem ke ztracené historii, přičemž Stránský klade důraz na autenticitu. Nesnaží se pouze o zobrazení městského prostředí, ale i životní příběhy Břeclavanů, z nichž sestavuje rodokmeny podobně jako ve své předchozí genealogické práci.
Břeclavské publikum se na tento film může těšit kolem Velikonoc, kdy by měl být dokončen. Stránského projekt nejenže dokumentuje zmizelé městské části a události, ale také pokouší se vrátit duši městu, jehož krása a historie byly často přehlíženy.
Film slibuje pohlédnout do minulosti nejen jako na záznam dramatických dobových událostí, ale také jako na projekt, který oživuje osobní příběhy a životy lidí, kteří Břeclav kdysi obývali.
