V dnešní době je často slyšet doporučení, aby jedinec byl sám sebou, přesto skutečná autenticita zůstává pro mnohé nedosažitelná. Podle Thomase Chamorro-Premuzice, psychologa a konzultanta, autenticita nemusí sama o sobě přinášet úspěch. Respektive: být zcela autentický může být v jistých situacích kontraproduktivní.
Ačkoli lidé, kteří se cítí autentičtí, mohou zažívat pozitivní pocity jako sebevědomí a pohodu, jejich okolí je nemusí nutně vnímat jako talentované či kompetentní. Větší úspěch přináší schopnost přizpůsobit se potřebám a dynamice okolí, tedy tzv. strategická sebeprezentace. Tato metoda umožňuje lidem působit upřímně a zároveň vstřícně, což může zlepšit jejich profesní vztahy.
Chamorro-Premuzic varuje před nebezpečím, které přináší přílišná autenticita, zvláště pokud zahrnuje negativní vlastnosti nebo názory, které mohou být pro okolí iritující. Efektivní komunikace a filtrování toho, co sdílíme s ostatními, je klíčem k vnímání naší autenticity.
Koncept autenticity je složitý a skládá se z více dimenzí. Jako jedinci hrajeme různé role v osobním i profesním životě. V pracovním prostředí není praktické projevovat všechny tyto role najednou. Naopak, vhodné je prezentovat jen ty aspekty, které jsou situaci přiměřené.
Ve světě, kde je obvyklé nadměrné sdílení, může být obtížné najít rovnováhu mezi tím, co je autentické a co je soukromé. Ti, kdo odmítají jakékoliv přizpůsobení se, mohou čelit riziku izolace nebo nesouladu s okolím, což může být projevem narcisismu nebo nedostatku sociálních dovedností.
Tím se dostáváme k otázce, co znamená být opravdu autentický, a jakým způsobem tato autenticita může přispět k úspěchu. Odpověď leží v chápání sebe sama a schopnosti řídit své jednání v souladu s potřebami a očekáváními našeho okolí, přičemž zůstaneme v souladu s vlastními základními hodnotami.
