Dne 28. června 1956 vypukla stávka ve Strojírenských závodech Hipolita Cegielského v Poznani, jež posléze přerostla v rozsáhlé protikomunistické povstání. Toto povstání odstartovalo vlnu protestů po celém Polsku. Dělníci, nespokojení s ekonomickými podmínkami a zvýšenými pracovními normami, začali původně klidně protestovat s požadavky na zlepšení mezd a životních podmínek.
Protesty se však rychle změnily v politicky nabitou demonstraci, když dav čítající až 100 000 osob demonstroval nejen za ekonomické změny, ale také žádal konec komunistické nadvlády v Polsku. Povstalci obsadili několik budov, včetně vojvodského úřadu bezpečnosti, a ozbrojené střety s policií a armádou si vyžádaly desítky životů.
Reakce polské vlády byla z počátku tvrdá, s pokusem svalit vinu na západní agenty. Avšak pod tlakem veřejnosti a reformistických křídel komunistické strany bylo rozhodnuto neuskutečnit monstrprocesy proti povstalcům. Politicky znovunasazený Władysław Gomułka poté prosadil několik reforem, včetně opuštění kolektivizace zemědělství, což na chvíli zmírnilo napětí.
Tyto změny nakonec vedly k tzv. „polskému říjnu“, kdy Gomułka převzal vedení strany a prosadil určité politické ústupky, ale transformace země podle velkých nadějí polské veřejnosti nenastala. Události v Poznani tak zůstávají silným symbolem odporu a touhy Poláků po svobodě v poválečném období.
