Režisér Dan Pánek vstoupil s novým filmem Po večerce do českých kin, a ačkoliv je celý projekt pro něj osobním návratem do dob letních táborů, jako komedie zanechává smíšené dojmy. Hlavní postavou příběhu je vyhořelý korporátní zaměstnanec Kráťa, kterého ztvárnil Vladimír Polívka. Kráťa, po opakovaných žádostech svých rodičů, kteří dlouhá léta vedli dětský tábor, převezme vedení poté, co jeho otec ohlásil ústup ze zdravotních důvodů.
Film se točí kolem zápletky známé z mnoha jiných příběhů – boj o záchranu tábora, který má být podle plánů zlého developera přestavěn na luxusní resort. Přestože si mnozí diváci mohli od snímku slibovat svěží humor, kritici upozorňují na jeho nedostatek v očekávané komedii. Děti, které na táboře tvoří základní součást, zde hrají spíše podružnou roli a slouží jen jako kulisa pro důležitější dospělácké vztahy.
Vrcholem filmu je nostalgická atmosféra tábora se všemi svými rituály, kterou Pánek zpracoval věrně. Scény zahrnují rozcvičky a oblíbená jídla, což divákům může přinést vzpomínky na vlastní táborové zážitky. Přesto, že herci v čele s Polívkou podávají dobré výkony a filmové zpracování je kvalitní, příběh samotný sklouzává ke klišé.
Po večerce je příkladem filmu, kde se režisér příliš upnul k osobní nostalgii na úkor originálnějšího příběhu. Ačkoliv Pánek v minulosti osvědčil svůj talent filmy jako Děti Nagana či Neporazitelní, tentokrát mu rozhodnutí zaměřit se více na dospělé role, než ty dětské, uškodilo. Dějová linka dětí zůstává nevýrazná a nepřítomnost výraznějšího dobrodružství či sportovního napětí může diváky zklamat.
Film však není bez naděje. Atmosféra a kameramanská práce Jana Baseta Střítežského dodávají snímku vizuální kvalitu, která zůstává jeho silnou stránkou. Doufejme, že Pánek v budoucnu opět vsadí na svůj jedinečný styl a vyváženější příběh, který bude atraktivní pro všechny generace diváků.
