Téma odpuštění se v dnešní době těší značné pozornosti a mnoho publikací zmiňuje jeho pozitivní účinky na psychické zdraví a štěstí. Nicméně, existuje také opačný názor, podle kterého není odpuštění vždy nezbytné pro dosažení vnitřního klidu a štěstí. Lidé, kteří prošli toxickými vztahy, často bojují s tím, zda vůbec je možné odpustit něco, co zásadně ovlivnilo jejich životy nebo je málem zničilo.
Psycholožka Ramani Durvasulová se k tomu vyjádřila, že odpuštění by nemělo být považováno za nástroj k zůstatku v kontaktu s lidmi, kteří svým chováním nadále škodí. Odpustit neznamená podléhat iluzi falešné pozitivity, pokud to druhého jen povzbuzuje k dalším špatným činům.
Podobně terapeutka Kelly McDanielová poukazuje na to, jak je pro některé ženy důležité odpustit svým matkám, aby našly vnitřní mír a mohly vytvářet zdravé partnerské vztahy. Avšak i zde se ukazuje, že matky, které svým dětem ublížily, se často nejen neomlouvají, ale ani nemění své chování.
Důležitost je kladena i na odpuštění sobě samým. To znamená zbavit se pocitů viny za minulé chyby, což může pomoci ujasnit si vztahy s těmi, kdo nám ublížili. Durvasulová varuje, že nepřímé odpuštění jen kvůli očekávání lepších pocitů může být kontraproduktivní.
V konečném důsledku je rozhodnutí o odpuštění velmi individuální. Každý musí určit, co je pro něj správné, a nenásledovat slepě rady, které by ho nutili do něčeho neautentického. Ani odpuštění, ani neodpuštění by nemělo být podmíněno názory okolí, ale mělo by reflektovat osobní volbu a uvědomění.
Z článku vyplývá, že odpuštění není univerzální klíč ke štěstí a že vnitřní klid lze nalézt i jinými způsoby. Co může být lépe než nalézt autentickou odpověď na otázku, co nám skutečně přinese klid a spokojenost.

