Protestsongy zaměřující se na politiku zažívají v Česku renesanci. Umělci z řad muzikantů využívají svých skladeb k ostré kritice předních postav politického hnutí Motoristé sobě, zvláště pak ministra zahraničí Petra Macinky a poslance Filipa Turka. Tyto písně, často čerpající inspiraci z populárních melodií a využívající umělou inteligenci, získávají vysokou pozornost veřejnosti.
Písně protestních autorů propojuje jeden cíl – kritika Motoristů. Obsahují nejen ostré výrazy, ale i komentáře k výrokům a chování politiků, včetně souvislostí s jejich zahraničními kolegy jako Donald Trump či Viktor Orbán. V některých případech se jedná o natolik útočné texty, že by nebyly vhodné pro seriózní média.
DJ Roxtar patří mezi výrazné postavy této vlny protestních písní, když vyzval politiky, aby „mu nesahali na prezidenta“. Na internetu poté reagoval na útoky kritiků funky stylem. Mezi dalšími autory lze zmínit třeba anonymního tvůrce písně Macinko, inspirované lidovou písní Macejko, nebo autora protestsongu s melodií Janka Ledeckého, která z písně udělala milostný souboj s názvem Vydírám.
Protestsongy také slouží jako propagační nástroje internetových pořadů, což dokládá píseň Maci, maci, Macinka. Další umělci, jako Pokáč, přistupují ke kritikům humorně. Pokáč například slušně vyzval Filipa Turka, aby ukončil své kontroverzní jednání. Mladší generaci oslovil Tomáš Hron, když použil dětskou písničku s ironickým vzkazem Filipu Turkovi.
Ve svých klipech muzikanti pracují s vizuálním materiálem. Quido MC například ve svém Turek songu využil meme z internetových stránek.
Nejsou však jedinými cíli – protestsongy nezapomínají ani na premiéra Andreje Babiše, jehož střet zájmů a politické manévry považují za neetické. Tyto písně často nesou italské melodie, ironicky připomínající Babišovo volební vítězství z roku 1981.
Česká politická scéna tak zažívá dynamické oživení prostřednictvím hudby, jež nabízí alternativní pohled a výraz nespokojenosti.
