Tragická smrt 47leté učitelky Zuzany V. v Gelnici vrhla světlo na vážné nedostatky v systému ochrany obětí domácího násilí. Případ ilustruje, že žena nebyla informována o propuštění svého manžela z vazby, což mělo fatální důsledky. Agresor, který byl zadržen poté, co na ni zaútočil v únoru, byl po rozhodnutí soudu propuštěn na svobodu a jedenáct dní poté ji zavraždil. Systémová chyba spočívala v tom, že žena nepožádala o informaci o propuštění, a tedy nebyla informována.
Pravidla vězeňské a justiční stráže stanovují, že oběť musí aktivně požádat o informaci týkající se propuštění útočníka. Tato povinnost však naráží na limity, jak upozornila Barbora Burajová, expertka na násilí na ženách. Upozornila, že mnoho obětí neví o této možnosti nebo nemají sílu v náročné situaci žádost podat. Oběti jsou tak mnohdy vystaveny dalšímu riziku, aniž by měly šanci se připravit.
Ze soudních záznamů vyplývá, že Zuzana V. se svěřila úřadům se svým strachem, neboť po předchozím útoku požadovala soudem nařízený zákaz přiblížení. Tento návrh však byl soudem zamítnut. Podle Burajové měla mít oběť automatické nároky na informace o propuštění a měl být přijat aktivní krok k její ochraně. Tento výsledek odhaluje, že současný mechanismus je nedostatečný v prevenci dalších útoků na dobře známé oběti.
Odborníci kritizují, že systém přenáší velký díl odpovědnosti na oběti samotné, což je nejen nepraktické, ale i nebezpečné. Volají po zásadních reformách, které by zajistily, že oběti budou automaticky informovány o významných změnách ohledně osob, které pro ně mohou představovat riziko.
Zuzanina tragédie je důrazným varováním pro systém, aby se přehodnotila jeho efektivita a schopnost chránit ty, kteří to potřebují nejvíce. Bez aktivních kroků směřujících k ochraně obětí se mohou podobné případy opakovat, s ničivými následky pro jednotlivce i jejich komunitu.
