Frank Foster, britský fotbalový rozhodčí z Sheffieldu, je žijícím důkazem, že věk je pouze číslem. Navzdory svým 93 letům se stále pravidelně objevuje na fotbalovém hřišti s píšťalkou v ruce. Od svého debutu jako rozhodčí v roce 1980 již zvládl řídit přibližně 5500 utkání, a to jak mužských, ženských, tak i mládežnických pod hlavičkou místní fotbalové asociace.
Foster, který píská zhruba třikrát týdně, tvrdí, že by zvládl řídit i zápasy světového šampionátu. Jeho přísnost na hřišti mu získala respekt ze strany hráčů. Důraz klade na dodržování pravidel a okamžité napomínání žlutými kartami v případě pokusu hráčů o ovlivnění rozhodčího či simulování faulů.
V oblasti moderního fotbalu má Foster své výhrady. Nelíbí se mu nové předpisy, které podle něj zbytečně komplikují hru, a je skeptický k technologii VAR, zejména při posuzování ofsajdových situací, když je hráč v ofsajdu jen o pár centimetrů.
Kariéra Fostera jako fotbalisty skončila kvůli zranění kolena, což ho nasměrovalo k trenérství a následně k rozhodčímu řemeslu. Pečlivě se připravuje na každý zápas a klade důraz na svou kondici i dokonalou čistotu výstroje, čímž si udržuje výjimečnou formu i v pokročilém věku.
Za svou vitalitu vděčí Foster životnímu stylu z mládí, kdy během válečných let konzumoval skromnější stravu, což podle něj přispělo k jeho zdraví a dlouhověkosti.
Tento příběh ukazuje, že s láskou k fotbalu a disciplínou je možné překonávat věkové bariéry a zůstat aktivní i v letech, kdy většina lidí dávno zasedne do pohodlných křesel k odpočinku.
